VOJENSKÁ SANITNÍ SLUŽBA

Bojové jednotky

Četa ( Zug ), rota ( Kompanie )

Každá četa pěchoty  včetně horských myslivců zahrnovala zprvu jednoho vyškoleného saniťáka. Na úrovni roty byl zařazen saniťák a sanitní poddůstojník, tito dva vojáci nastupovali v boji k prapornímu lékaři na praporní obvaziště.

U pancéřových jednotek byl často praporem rotám přidělován sanitní odřad, který byl  tvořen jedním poddůstojníkem a jedním až dvěma saniťáky. Roty a baterie ostatních zbraní měly vesměs také sanitního poddůstojníka a saniťáka. Tento sanitní personál byl dle způsobu nasazení spojován s rotou u praporního- oddílového lékaře nebo zůstával u rot/praporů.

Ve druhé fázi války byly sanitní služby u mnoha druhů zbraní spojovány na úrovni praporů, i když jednotlivé prapory operovaly odděleně. 

Prapot ( Bataillon )

Každý prapor popř. oddíl měl sanitní skupinu s oddílovým lékařem, dva sanitní vojáky s hodností a popř. několik pomocníků Tato sanitní skupina zřizovala v boji oddílové obvaziště TVP1, transport zraněných z bojové linie na oddílové obvaziště zajišťovali saniťáci roty, popř. byli posilování pomocnými nosiči raněných.

V klidné situaci mohli zřizovat oddíloví lékaři místní nemocnice,Ortskrankenstuben, které plnily úkoly nemocničního revíru Krankenreviers. K úkolům oddílového lékaře patřila také prevence proti nákazám např. malárii a dohled nad  hygienickými opatřeními, především zásobování vodou při nouzovém ubytování. 

Zdravotnické jednotky 

Sanitni rota ( Sanitätskompanie ) - personální obsazení

1. četa ( Zug )

Sanitní důstojník jako velitel čety, 4 poddůstojníci jako skupinoví velitelé, 12 sanitních vojáků, 24 nosičů raněných, čtyři kočí

Celkem 1 důstojník, 4 poddůstojníci, 41 mužstvo, 1 jezdecký kůň, 10 tažných koňů, 5 povozů 

2. četa 

Sanitní důstojník jako velitel čety, pomocný lékař, 2 sanitní důstojníci, 2 poddůstojníci pro operační službu, 1 voják pro desinfekci, 1 poddůstojník pro péči o zraněné a pozůstalost, 1 poddůstojník pro obvazy, 11 sanitních vojáků, 22 nosičů zraněných, 1 podkoní, 5 kočích, 1 řidič, 1 kovář

Celkem 3 důstojníci, 5 poddůstojníků, 41 mužstvo, 2 jezdečtí koně, 6 lehkých tažních koní, 4 těžcí tažní koně, 5 povozů, 1 vozidlo, 2 řidiči 

Obvaziště

Hnízda zraněných ( Verwundetennest ) - četa

Hnízdo bylo zřizováno sanitním personálem jednotlivých rotních čet, pokud možno skrytě. Zde obdržel zraněný první pomoc, jako zastavení silného krvácení jakož i nouzový převaz a dále byl transportován na oddílové obvaziště. Zranění schopní chůze přešli sami pokud možno pod dozorem k tomu určených vojáků na TVP1, neschopní chůze byli buď rotou transportování do týlu nebo odvezeni sanitním personálem praporu. 

Oddílové obvaziště TVP1 ( Truppenverbandplatz ) - prapor

Oddílové obvaziště bylo zřizováno sanitní skupinou praporu pod vedením praporního lékaře v blízkosti štábu praporu, pokud možno mimo dosah nepřátelské palby.

Zde obdrželi zranění první lékařské ošetření, byly vyměněny obvazy z přední linie, byly podány protišoková opatření a nasazeny tišící léky nebo sérum proti tetanu. Chirurgické zákroky byly prováděny pouze v případě akutního ohrožení života nebo za účelem převozu pacienta.

Na oddílovém obvazišti obdržel zraněný průvodku.

Tato průvodka byla umístěna viditelně na uniformě nebo přímo na těle zraněného. Byly na ní uvedeny první poznámky ke zranění nebo k provedeným opatřením, např. podané medikamenty nebo čas přiložení tlakového obvazu nebo podvázání silně krvácející rány. K rychlému rozpoznání byly lístky opatřeny různě barevnými proužky na jedné straně:

• bez proužku – pacient schopen chůze
• - jeden červený proužek – schopen transportu
• dva červené proužky – neschopen transportu
• jeden zelený proužek – nenakažlivá nemoc
• jeden žlutý proužek – nakažlivá nemoc

Z oddílového obvaziště byli vojáci schopní transportu nebo ti , kteří byli uschopněni transportováni na hlavní obvaziště HVP1 sanitní roty divize. Často byly k tomuto účelu v blízkosti oddílového obvaziště zřizovány tzv. zastávky vozů – Wagenhalteplatz , zde stály sanitky – vozidla či povozy sanitní roty nebo motorizované čety za účelem dalšího transportu. Ve výjimečných případech mohlo dojít také k letecké přepravě. 

Plukovní lékař nerozvinoval žádné oddílové obvaziště, nýbrž řídil ve spolupráci s divizí transport zraněných a mohl k tomuto účelu nasadit plukovní hudebníky jako pomocné nosiče raněných.