PPS 43

Vznik samopalu byl prý, do jisté míry, inspirován nepříznivými výsledky srovnávacích zkoušek mezi PPŠ 41 a německým MP 40. A.I.Sudajev, po svém převelení do obklíčeného Leningradu, dopracoval projekt konstruktérů Bezručka a Vysockého.

Prakticky celý PPS 42 je  vyroben z plechových výlisků, jediným kouskem dřeva jsou střenky na pistolové rukojeti a i ty byly u pozdějších výrobků nahrazeny černým plastem. Samopal byl jednoduše pospojován kolíky a bodovými sváry. V porovnání s předchozím PPŠ-41 je lehčí, kompaktnější a lépe ovladatelný. Spotřeba materiálu byla oproti modelu PPŠ dvakrát menší a třikrát se snížil čas potřebný k výrobě jednoho kusu.  Vrchní část těla, plášť hlavně a úsťová brzda jsou vylisovány z jednoho plátu kovu. Do střední části je vložen blok oceli, do něhož je zalisována hlaveň. Ta se vyráběla prostým rozříznutím hlavně pušky Mosin na tři části. Vývrt je pro zvýšení životnosti chromován. Plášť chránil hlaveň před poškozením a střelce před popáleninami o rozpálenou zbraň. Ústí pláště sloužilo jako jednoduchý kompenzátor zdvihu i jako úsťová brzda.   Velmi jednoduché hledí ze dvou různě vysokých plátků se zářezy je určeno pro střelbu na vzdálenosti do 100 m a do 200 m. Páčka pojistky je umístěna před jazýčkem spouště. Spoušťové ústrojí umožňuje pouze střelbu dávkou. Segmentový dvouřadý zásobník, přestože má stejnou kapacitu jako u PPŠ ( 35 nábojů ), zásobníky nejsou stejné a nelze je vzájemně zaměnit.

V průběhu výroby v obleženém městě byly jednotlivé série zbraní zkoušeny přímo na frontě a informace o případných problémech se tak dostávaly ke konstruktérům v neuvěřitelně krátké době. Veškeré změny se okamžitě promítaly do výroby. V roce 1943 jich bylo již tolik, že samopal dostal nové označení PPS 43.

Ráže : 7,62 mm Tokarev

Režim střelby : plně automatický

Délka : 820 mm

Délka hlavně : 272 mm

Hmotnost : 3,04 kg

Úsťová rychlost : 490 m/s

Kadence : 500 - 600 ran/minutu

Kapacita zásobníku : 35 nábojů