VOLKSSTURM

( Převzato z http://panzernet.net/php/index.php?topic=2158.0, www.druhavalkasvetova.euweb.cz/volkssturm.htm )


Volkssturm byla německá domobrana zřízená na konci druhé světové války. První plány na jeho zřízení pocházejí z listopadu 1943. Koncepce využití posledních lidských rezerv však došla naplnění až po drtivých porážkách Wehrmachtu v létě 1944. Hitlerovým výnosem z 25. září 1944 byla založena domobrana, která měla být pod velením nacistické strany.
To se během fungování Volkssturmu ukázalo jako jeden z největších problémů. Na místě měly totiž oddíly podléhat župním vedoucím, (Gauleiterům) kteří byli samozřejmě naprostí vojenští diletanti, jež se poté, co získali jednotky složené z chlapců a starců začali cítit jako velcí vojevůdci a podle toho to také vypadalo. Do této kategorie přesně zapadají bezohlední kariéristi a řezníci Erich Koch z Východního Pruska a Karl Hanke z Dolního Slezska. Dalším problémem bylo to, že výzbroj a výcvik měl zajistit Himmler jako velitel Rezervní armády. Tento stav však netrval dlouho, už v listopadu 1944 byl výcvik svěřen armádě.
Podle Hitlerova výnosu měli být do Volkssturmu zahrnuti všichni muži od 16 do 60 let, tj. ročníky 1884-1928. 27. února 1945 byl však dán rozkaz odvodu i ročníku 1929.

Volkssturm byl rozdělen do 4 "výzev" neboli skupin:

I. výzva zahrnovala muže ročníků 1884 až 1924, kteří nebyli naprosto nutní pro válečné hospodářství. Tyto oddíly mohly být nasazeny na jakémkoliv místě, takže např. u Berlína bojovalo mnoho příslušníků Volkssturmu z Rakouska. Těchto domobranců bylo 1 200 000.

II. výzva zahrnovala muže ročníků 1884 až 1924, kteří byli nepostradatelní pro válečný průmysl. Z toho pramení, že tyto oddíly mohly být nasazeny pouze v místě bydliště domobranců. Je proto samozřejmě, že se všichni snažily dostat se do II. výzvy. Těchto domobranců byly 2 800 000.

III. výzva zahrnovala chlapce ročníků 1924 až 1928, poté i 1929, kteří nebyly dosud odvedeni k Wehrmacht či do RAD. V této skupině bylo pouze 600 000 domobranců, byli však vojensky nejhodnotnější, protože se z valné části skládaly z fanatických nacistů indoktrinovaných v Hitlerjugend, kde také již předtím získali nejzákladnější vojenský výcvik.

IV. výzva zahrnovala muže, které předtím všechny komise označily za naprosto neschopné vojenské služby. Byli to např. kardiaci, lidé, kteří prodělali TBC či osoby trpící celkovou tělesnou slabostí. Do této skupiny patřilo 1 400 000 mužů, kteří byli určeni ke strážní a bezpečností službě. Tito domobranci nedostali vůbec žádné zbraně, měli se ozbrojit z vlastních zdrojů, tj. většinou soukromými pistolemi nebo loveckými puškami.



Organizace

Základní organizační jednotkou Volkssturmu byl prapor, vyšší jednotky vytvářeny nebyly. Prapor se dělil na čtyři roty, tři normální a jednu těžkou, která měla být vyzbrojena pěchotními děly. Obvykle však žádná nebyla a tak se roty nerozlišovaly. Každá rota měla čtyři čety, které se dále dělily na tři skupiny (Gruppe).
Prapory Volksturmu byly označeny dvěma čísly oddělenými lomítkem. První značilo číslo župy, druhé číslo praporu v župě. Případné třetí číslo označovalo číslo roty.



Hodnosti a označení

Volkssturm měl pouze pět hodností:
Volkssturmmann - vojín
Gruppenführer - šikovatel
Zugführer - poručík
Kompanieführer - kapitán
Battalionsführer - major

Jejich hodnostní označení bylo podobné jako u SS, ale měly obě výložky stejné a měli na nich žádnou až čtyři stříbrné čtyřcípé hvězdičky.


Uniformy a výstroj

Jednotná uniforma Volkssturmu neexistovala. Většina domobranců žádné uniformy nedostala. Byly označeni buď páskou "DEUTCHE WEHRMACHT" nebo páskou DEUTSCHER VOLKSSTURM - WEHRMACHT" a nějakou částí vojenské uniformy, která byla zrovna k dispozici - třeba čepicí nebo opaskem.
Část příslušníků III. výzvy samozřejmě bojovala v uniformách HJ. Jiní sice uniformy vyfasovali, avšak mnohdy značně kuriózní - třeba železničářské nebo odkudsi vyhrabané stejnokroje z první světové války.
Ostatní dostali jakési standardní uniformy, ale protože Německo trpělo naprostým nedostatkem látek, tak někdy dost netradičního odstínu. Dočetl jsem se, že jeden prapor u Berlína dostal uniformy zemitě hnědé barvy. Byl proto napaden a zničen německými vojáky, kteří prapor považovali do oddíl Rudé armády.


Výzbroj

Nacistické Německo sice plánovalo výrobu velmi levných a jednoduchých ručních zbraní, které měly být primárně určeny pro Volkssturm. Výroba těchto zbraní se však nikdy příliš nerozběhla a celkově jich dodáno pouze několik desítek tisíc kusů.
Proto potřeboval Volkssturm běžné zbraně německé armády, která jich však sama měla ohromný nedostatek. Na podzim 1944 německý průmysl produkoval 200 000 ručních zbraní měsíčně, Wehrmacht jich však potřebovala 300 000, většina jich šla do nově budovaných divizí lidových granátníků. Ztroskotal i kuriózní pokus esesáků nakoupit zbraně na italském černém trhu, který se měl odehrát na přelomu let 1944 a 1945.
Volksturm proto musel vzít většinou za vděk kořistními, mnohdy velmi obstarožními zbraněmi z arzenálu prakticky všech armád, se kterými Německo za druhé světové války bojovalo. Byly to např. francouzské pušky Lebel, či různé typy italských, řeckých, belgických nebo dánských pušek. Z této různorodosti samozřejmě pramení i minimální zásoby střeliva, které k těmto zbraním byly. Asi největším zdrojem zbraní pro Volkssturm byly pušky, zabavené italské armádě po její kapitulaci v roce 1943. Domobrana jich obdržela 800 000.
Část vojáků sice dostala standardní německou karabinu Mauser 98, jiní měly dlouhé verze těchto pušek z první světové války. Několik desítek tisíc zbraní nakonec podle některých zdrojů dodala Luftwaffe. Z první světové války pocházela i většina kulometů, část oddílů byla vyzbrojena např. těžkými kulomety MG 15.
Volkssturm měl původně tabulkové stavy výzbroje, které však byly málokdy dodrženy.

I. výzva:
649 pušek a samopalů
31 lehkých kulometů
6 těžkých kulometů
27 Panzerfaustů
6 Panzerschrecků
6 lehkých moždířů
3 polní děla

II. výzva:
576 pušek a samopalů
30 lehkých kulometů
3 těžké kulomety
27 Panzerfaustů
6 Panzerschrecků
3 lehké moždíře

Přesný obrázek o skutečné výzbroji Volkssturmu si můžeme udělat z údajů o praporu, který v roce 1945 bojoval poblíž Kolína nad Rýnem:

1. rota: 8 italských pušek pro 80 mužů
2. rota: belgické pušky bez munice, pistole a revolvery z 19. století
3. rota: dánské pušky s 6 až 9 náboji na hlaveň
4. rota: francouzské karabiny vz. 1886 a italské pušky bez munice

Existovaly však i výjimky. Dva prapory III. výzvy sloužené z 16-letých příslušníků Hitlerjugend byly v obležené Vratislavi (Breslau) vyzbrojeny útočnými puškami Stg-44.
Asi jediná zbraň, která se i u Volkssturmu vyskytovala obvykle v dostatečném množství, byly Panzerfausty.


Nasazení

Příslušníci Volkssturmu byly nasazeni ve všech bojích, která hroutící se Nacistické Německo absolvovalo v roce 1945.
Na západní frontě bojovaly s velmi malým zápalem (snad s výjimkou některých Hitlerjugend), obvykle byli rádi, že padnou do amerického nebo britského zajetí.
Na východní frontě byla ale situace naprosto odlišná. Oddíly Volkssturmu tam často kladly mnohem lépe vycvičené a vybavené Rudé armády zuřivý odpor. Např. ve Vratislavi tvořili domobranci třetinu posádky (15 000 mužů), velké množství jich bojovalo i v Königsbergu a hlavně v Berlíně. Špatně vyzbrojené a vycvičené oddíly utrpěly obrovské ztráty.

Čtyři příslušníci Volkssturmu získali RK. Byli to:

Ernst Tiburzy
Wilhelm Sitt
Otto Herzog
Karl Pakebusch

 

V českých zemích Volkssturm pomáhal německým bezpečnostním silám v střežení železničních tratí a objektů, v potlačování partyzánského odboje, účastnil se i represivních akcí proti civilnímu obyvatelstvu v oblastech působení partyzánů. V samém závěru války se účastnil bojů proti postupující Rudé armádě, přičemž např. v bojích o Brno, kde žila početná německá menšina, způsobil Sovětům značné ztráty, zlikvidoval několik sovětských tanků. Neblaze proslul při květnovém povstání českého lidu, když se podílel na střílení povstalců, ale i neozbrojených civilních obyvatel ze zálohy. Bezprostředně po ukončení bojů se příslušníci Volkssturmu (již jako „bezbranné německé civilní osoby“) v mnohých případech stávali oběťmi odplaty a vyřizování účtů.

 

                

            

           

 

© KVH Mirotice 2006 - 2012. Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode